Náš přechod Šumavy nám třetí den přichystal překvapení. Když jsme usínaly, prosila mě Gábina, ať jí ráno vzbudím. Budím se totiž dřív. Takže když se v půl páté ráno ozve její hlas „Niki já mám všechno mokrý, do stanu mi prší, mám v něm úplnou kaluž a všechno plave.”, jsem docela dlouho dezorientovaná a nedokážu se rychle zmobilizovat. Půjčuju Gábině pláštěnku, aby mohla začít pacifikovat stan a ze svého ponča si postavit přístřešek.
SUŠIČKA HOTELU VYŘEŠILA NAŠE TRABLE
Brzy ráno vařím polívku a půjčuju ji svoje termoprádlo, mikinu a bundu. Vůbec jí to nezávidím. Dobře si pamatuju tenhle pocit z podzimu na kajaku a není to nic moc. Navíc počasí nám úplně nepřeje a lehce mrholí. Takže usušit věci na sluníčku, které hřálo včera jako blázen, nepřipadá v úvahu. Napadá mě, jestli nemá nějaká hospoda zapálený kamna, u kterých by se prádlo dalo usušit, ale je léto a nikdo netopí. Nakonec nás prodavačka z koloniálu posílá na hotel Modrava. Že prý mají sušičku a ať se tam zkusíme dohodnout. A oni nám skutečně pomohli. Hodili oblečení a spacák do sušičky a na zbytek nám půjčili fén. Trvalo to asi dvě hodiny, ale situace byla vyřešena a Gábina nemusela jet domů, mohly jsme pokračovat. Mezitím se i vyčasilo a tak mikinu a návleky, co jsem si oblíkla, docela brzo sundavám.
Docela brzo mě začne limitovat palec. V infocentru jsem si koupila šitíčko s jistotou, že budu muset palec propichovat. Je tak nateklý, že se mi do boty sotva vejde, navíc se mi večer povedlo se tak šikovně nakopnout, až jsem si půlku nehtu odchlípla od lůžka. Bolest neskutečná. Vidím hvězdičky. Takže první zastávku děláme asi 4 kilometry za Modravou. Chůze po betonu taky není moc příjemná. Ale dnes není úplně kam spěchat. Dál než na Bučinu nedojdeme.
OD PRAMENE VLTAVY NA BUČINU
Když sestoupíme k pramenu Vltavy, už tam nikdo není. Na jednom blogu jsem četla, že kousek nad pramenem, kam všichni hází peníze, je pramínek, kde se dá nabrat voda. Dotyčný ji doporučoval jako tu nejlepší, kterou na Šumave vůbec pil. Pramínek se mi najít nepovedlo. Za to jsem se znova kopla do palce. Jsem tak nepozorná! K nocovišti to máme už jen něco málo pře 3 kilometry. Opravdu není kam spěchat. Tuhle cestu jsem už jednou šla s mamkou, jenom obráceně a tak vím, že nás čeka přechod kopce. Jakmile se ocitneme za vrcholem a pomalu klesáme, otevřou se neskutečné výhledy na Bavorskou stranu. V lese to nádherně voní a my čerpáme poslední teplé paprsky dne.
Když dojdeme na Bučinu, v nocovišti už stojí stany skupiny, se kterou jsme spaly i na Modravě. A protože noc předtím byli dost hlasití, lehneme si do přístřešku na druhé straně silnice. Místo je perfektní. Těsně před západem slunce je celá louka naproti zalitá slunečními paprsky. Vaříme si večeři a chystáme spaní. Já se ještě potýkám s palcem. Hodně se mi uleví, jakmile si jehlou pomůžu od tlaku. Nechápu, kolik tekutiny se tam vejde. Noc je fantastická. Jsou nádherně vidět hvězdy. Je nám moc příjemně. Akorát zjišťujeme, že společnost nám dělají myši. Jsou tak drzé, že Gábině okoušou podrážky bot. A tak přemisťujeme věci na lavice a vytáhneme si spaní ven mimo přístřešek.
Ležíme pod hvězdami. Koukám, jak padají. Užívám vám si tenhle přechod Šumavy a je mi opravdu skvěle.
Trasa třetího dne: Modrava (po modré), Modravský potok (po červené), Černohorská nádrž, Ptačí nádrž, Černá hora, U pramene Vltavy (dále po modré), Pramen Vltavy, U pramene Vltavy (dále po červené), Bučina- rozcestí, cca 500m vlevo do nocoviště.
Vzdálenost: 14 km
Převýšení: 441 m
