Na Šumavu jezdím přes dvě desítky let a nějakou dobu už tady i žiju. Ale opravdu se mi ještě nepovedlo vidět všechno. Je tu hodně míst, těch známých i neznámých, která teprve objevuju. Boubín mám na pomyslném seznamu hodně dlouho. Už po první návštěvě můžu říct, že výhled z jeho vrchu pasuju pro mě na zatím ten nejhezčí, jaký na Šumavě vůbec máme.

 

Boubínský prales

Založený schwarzenberským hajným Josefem Johnem z Vimperka už v roce 1858. Velikost pralesa se v průběhu let měnila. Momentálně je velikost 666,41 ha (taky si to neumíte představit?) a jde třetí nejstarší českou přírodní rezervaci. Porost složený z jedlí, smrků a buků starých někdy i 300 až 400 let je jednou z nevýznamnějších lesnických lokalit v Evropě a v minulosti byl poničen větrnými kalamitami, kůrovcem, přemnoženou zvěří ale i turismem. Proto je teď jádro pralesa oplocené (i když plot je na mnoha místech poničen).

 

 

Kolem plotu vede naučná stezka. Mě osobně nedala nic moc a mohla by být daleko lépe zpracovaná. Bohužel okruh není úplně vhodný pro kočárky, natož vozíčkáře. Na druhou stranu část po zelené od Boubínského jezírka směr Boubínský prales – jih je opravdu krásná. 

Možná je slovo prales nadnesené. Možná hodně lidem přijde nesmyslné chránit netknutě části lesů. Podle mě je to ale velmi důležité. Můžeme krásně pozorovat procesy v přírodě a to jak se dokáže příroda obnovovat. Dokážeme si lépe představit, jak Šumava vypadala. Protože při dnešní procházce běžným lesem se určitě musíte podivovat, jak mohly lesy představovat přírodní bariéru. Při pohledu na prales na Boubíně (nebo třeba taky u hradiště Obří hrad) jednomu hned dojde, jak nepřístupné místní lesy musely být.

 

 

Jak se k Boubínu dostat

Záleží na tom kde jste ubytovaní, nebo odkud jedete. Na Boubín se můžete vydat na několika hodinový výlet, nebo třeba na dva dny.

Autem

Nejjednodušším způsobem dopravy je bezesporu auto. Zaparkovat můžete například v Kubově Huti, v Zátoni, nebo na parkovišti pod Boubínem (směr Idina Pila). Z Kubovi Huti vede asi nejkratší trasa. Po modré k rozhledně to je 4,5 km (ale vyhnete se Boubínskému jezírku). Pokud jste opravdu zdatní chodci, můžete nechat auto až ve Vimperku (11 km), Volarech (14,4 km), nebo Lenoře (12 km).

 

Vlakem

Několikrát denně projíždí na trati mezi Vimperkem a Volary osobáček. Tedy vézt se můžete už se Strakonic. Vystoupit se dá v Kubově Huti, což je nejvýše položená železniční stanice v čechách. Vystoupit ale můžete až v zastávce Zátoň, nebo Zátoň-Boubín. 

 

Autobusem

Využít můžete i autobus který jezdí na trati Vimperk – Strážný. Jede několikrát denně. 

 

Trasy okolo Boubína

Mě vždycky přijde škoda jet za něčím a jen si to jakoby odškrtnout. Vždycky se snažím na daném místě najít trochu jinou cestu. protože přeci jde to i jinak. A zrovna okolí Boubína je jako stvořené k tomu se sem vracet znovu a znovu a procházet nové cesty. I když přijedete autem, můžete si udělat hezké okruhy. Počítejte ale s tím, že budou časově náročné, protože jsou dost dlouhé. 

Například:

Pokud zaparkujete na parkovišti Pod Boubínem, vydáte se na rozhlednu, neprojdete si celý okruh okolo pralesa a zpátky se vydáte cestou pod Malý a Velký Bobík a vyjdete v Kaplici (kousek od parkoviště), namotáte tam něco přes 17 km.

Pokud půjdete ze Zátoně po modré k Boubínskému jezírku, na rozhlednu a zpět Přes Idinu Pilu, máte to tam okolo 20 km. 

*moje trasa

Když vyrazíte z Kubovy Huti po modré na rozhlednu, přes Boubínské jezírko, Lukenskou cestu a Lesnickou naučnou stezku zpět, budete mít opět kolem 17 km.  

 

Zajímavosti po (mojí) cestě

Lukenská cesta – Soví skála

Cesta hojně využívaná pašeráky později přestavěná na hlavní spojnici mezi hájovnou na Včelné a hájovnou v Zátoni.  Po cestě ze Zátoně je tzv. Soví skála. Nepovedlo se mi dohledat proč se tak jmenuje, ale nese datum 12. srpna 1859 a knížecí korunku. Pravděpodobně tak jde o datum dokončení stavby v této části cesty. 

 

Dřevěná kaple sv. Huberta a Lovecký zámeček

Schwarzenbergové v lesích v okolí Boubína chovali jelení zvěř. Protože se díky vymizení přirozeného predátora přemnožila, byla zbudovaná obora (1900) a k ní i Lovecký zámeček (1902) s kaplí sv. Huberta (1905), kde se před zahájením lovu sloužily mše svaté. Logicky tohle místo ožívalo především v období říje. Po zestátnění byl Lovecký zámeček přesunut do Hluboké nad Vltavou do Staré obory. Zůstala pouze chata pro služebnictvo, která byla kompletně zrekonstruována a na starých základech zámečku je dnes krásné posezení s vyhlídkou na Třístoličník a Plechý.  

TIP: tady je možné doplnit vodu 

 

Boubínské jezírko a Král Šumavy

Jde v podstatě o splavovací nádrž pro lepší plavbu dřeva z lesů na Idinu Pilu. Dnes tady začíná naučná stezka okolo pralesa a je tu zbytek Krále Smrků. To byl přes 57 metrů vysoký smrk, který uschl v roce 1969 a o rok později padl za vichřice. Byl 440 starý a dodnes jeho mohutný kmen budí respekt. Umíte si představit les plný takových velikánů? 

TIP: k jezírku se dá dostat s kočárkem

 

 

Křížová smrč

Dnes už jen pomníček připomínající strom, hranici bývalého polesí včelenského, zátoňského a mlynařovické. A taky místo neštěstí. Kdysi se tu sešla lupičská banda mladého Jungbauera ze Strážného a nešťastnou náhodou tu při čištění zbraně umřel jakýsi Kreml. 

 

Výhled do širého kraje

Mě naprosto uchvátil výhled. A proč? Je tady rozhled na všechny strany. Za hezkého počasí a dobré viditelnosti uvidíte i alpské štíty. Je vidět doutnající Temelín, který je 45 km vzdušnou čarou. Města jako Prachatice, Vimperk, Hluboká nad Vltavou.  V dálce se leskne Hrad Kašperk. Je krásně vidět celý horský masiv Javorníku, rozhlednu Sedlo, Poledník a silueta Roklanského dvouvrcholu. Na druhé straně potom výrazné kopce Velký Bobík, Malý Bobík a Kleť. Směrem do Německa je krásný výhled na Stožec, Jelení Horu, Plechý a Třístoličník. 

 

 

Takovýhle výhled je možný díky rozhledně, která má 21 metrů a převyšuje vrcholky stromů. Co mně ale přišlo zajímavé je, jaký odpor proti této rozhledně měli ochránci přírody. A to tak velký, že podali protest až k Evropské Komisi. Víte, že já přírodu velmi respektuji a jsem pro její ochranu. Zároveň si ale uvědomuju, jak je důležité, aby lidi byli obklopeni přírodou, měli důvod do ní chodit, učili se jí poznávat a respektovat. Pokud budeme lidem odpírat vstup do lesů a neumožníme jim vidět krásu naší krajiny, kde mají vzít chuť ji chránit?

 

Boubín – lokalita opředená pověstmi

Cítila jsem se v lese velmi zvláště. Hlavně když padla tma a začala působit představivost. Najednou mi všechny vyvrácené kmeny připomínaly něco úplně jiného a nejednou jsem posvítila do tmy. A to jsem ani netušila, kolik různých pověstí se na okolní lesy váže.  Asi jako všude na Šumavě i tu se zjevuje Swiza. Bydlel tu doktor Žídek, který měl neskutečné léčivé schopnosti. Dokonce se tu vypráví o obrovi Kubovi a zmizelém hradišti. Taky o pokladu po horou, který hlídá drak, český lev, nebo černý pes plivající oheň. Mezi Boubínem a Bobíkem je údajně podzemní chodba a v hoře Boubíně odpočívá vojsko, které stejně jako blaničtí rytíři vyjede, až bude čechám nejhůře. 

No, málo toho není!

 

__

Mě uchvátil nejenom výhled, ale i přilehlé údolí táhnoucí se od Idiny Pily v Zátoni. Už teď se těším na další návštěvu a na to, jak si prales prohlídnu i v létě. A co vy, znáte Boubín?