Neměla jsem touhu se vyjadřovat k situaci, která nastala. Beru věci tak jak jsou s vědomím, že je třeba se přizpůsobit. Máme karanténu. Dobře, budu doma pracovat a půjdu maximálně se psem ven. Nemáme dost roušek. Dobře šít umím, tak budu šít roušky!
Šije roušky celé Česko?
Hned z kraje mě překvapilo, kolik lidí ani šít neumí. Ze všech stran jsem slyšela „No to já neumím, na to jsem levá.“, nebo „To já kdybych uměla šít, tak šiju.“ Mám tak vlastně docela štěstí. Jednak jsem kdysi šila patchwork, taky jsem si šila oblečení, prošla pár kurzy návrhářství a zaučení na švadlenu a celý rok jsem si odchodila čalouníka na učňáku. Dokonce jsem jeden čas šila historické stany pro film na Barrandově. Takže ušít pár roušek mi přišlo jako sranda.
Ve skupině Tvůrci v praxi – poradna Bohdana Goliášová rozjela iniciativu a vytvořila samostatnou skupinu Tvůrci šijí roušky. Jednak hezká inspirace, super energie a pak to taky fungovalo jako regulátor ceny roušky. A teď se dostáváme k tomu, proč to celé píšu.
Jaká cena je fér?
Upřímně nepatřím mezi lidi, co svojí práci umí nastřelit a jsou s tím v pohodě. Naopak si svoji cenu nedokážu obhájit. Ale právě díky skupině jsem věděla už od začátku, že já za roušku budu chtít 100 Kč.
Protože jsem chtěla, aby moje roušky byly i hezké, našla jsem si tvar podobný těm rouškám, které se nosí na akci Burning Man. Výchozím mi byl střih podle Kitchenette, ale hned jsem si ho upravila. Od začátku bylo jasné, že budu muset zjednodušit a zautomatizovat co je třeba. Nebude to přece deset roušek, ale daleko víc.
Postup
Já měla svoje zásoby látek. Převážně koupených v Ikea jako zbytky. Všechny látky bylo třeba vyprat a vyžehlit.
Potom následovalo obkreslování šablony. Na každou roušku 4 dílky. Nastříhání látky, zkompletovat rub líc. Sešít a znovu sešít. Nastříhat tkalouny, zažehlit a sešít. Tkalouny provlíknout. Jestli dobře počítám, je to 11 kroků než mám v ruce ušitou roušku.
A stejně se kolem hromadily poznámky a výkřiky, že 100 Kč za roušku je moc. Že se v dnešní době má šít zadarmo. Že jsem hyena. A mě to krásně ukázalo, jak celkově máme pokřivený náhled na to, co by mělo kolik stát.
Je zadarmo opravdu zadarmo?
Nic co je zadarmo, ve skutečnosti zadarmo není. Když to vztáhnu teď konkrétně na roušky (nejsem ekonom, ale tahle situace je dost názorná), materiál je třeba pořídit. Je přeci rozdíl, zda šiji z hezkých látek, nebo starého flekatého prostěradla. Stroj odebírá energii, spotřebovávám nitě, opotřebovávám nůžky, hluk ruší lidi okolo a já je dobré zmínit čas švadleny. Pokud bych materiál měla zadarmo, už by bylo na pováženou roušky prodávat. I tak jsou v tom ale ty další faktory, včetně přípravy látky.
Je skvělé, že někdo šije úplně bez nároku na honorář. Ale tím také říká, že si to může dovolit. V dnešní době, kdy nám rukodělným tvůrcům stojí obchod a zrušily se prodejní akce, jsme tak trochu namydlení. Minimálně cítíme drhnutí v cashflow, pokud to není naše jediná činnost. Proto šití roušek může pomoci tenhle čas překlenout.
Víc informací o férové ceně roušky můžete nasosat třeba tady: https://www.handmadebyznys.cz/kolik-ma-stat-rouska/
Video od Bohady tady: https://www.youtube.com/watch?v=EYuLPf0NNQM&feature=youtu.be&fbclid=IwAR07eEYW7kW2SEbnIuEukS6e5KA5w2IyDs2B0lMXsPoFPQ2Iug-jUtWe_JM
Ten správný čas dělat dobro
Co jsem zaznamenala ve svém okolí a co dělám i já, je šít část roušek na prodej a část pro bono pro potřebné. Zapojila jsem se hned ze začátku jako dobrovolnice a už jsem jich namastila desítky. Pro hasiče, staré lidi, prodavačky, pošťačky a nemonici. Tady v Kašperských Horách, ale i ve Strašíně skvěle zafungovaly místní ženy. Ihned se chopily iniciativy, vytvořily krizové týmy a spolu s Charitou rozjely něco neuvěřitelného.
Tyto roušky šiji z materiálů které dostanu. A dokonce se nám povedlo zapojit i ty bez strojů a šicích schopností. Prostě látky připraví a nastříhají roušky. Výborně tu zafungovaly i místní lidi, kteří nosili materiál do místního Coopu a odtud byl přerozdělován.
Tato činnost není zadarmo. Ale je to můj čas, zkušenost a zručnost darem těm, kteří to potřebují.
Pokud chcete udělat kus dobra i vy, mrkněte třeba sem: https://www.donio.cz/rousky?fbclid=IwAR0pJcyV-zBpCDGJvHlxuWrbquhSi8m9jpSPA1uEo9uyvuN91QnHYKAZejQ
Zkouška charakteru
Tak jako všechny vypjaté situace i tahle rozděluje společnost. Jedni se snaží za dané situace dělat co mohou. Pro sebe a pro ostatní. Další jenom chrlí nadávky, tuny vykřičníků, nebo nedělají vůbec nic. Jasně, není to tak černobílé, ale minimálně tak působí ten online prostor.
Co mě ale nejvíc zklamalo, byl přístup určitých jedinců v rámci posílání roušek. Obálky chodily prázdné! Takže bez pardonu, toto je ta pravá forma hyenismu!
Jsem opravdu ráda, kolik skvělých a krásných věcí se teď kolem děje. Hodně lidí a organizací nabídlo své produkty, hodně lidí pomáhá, hodně lidí se navzájem povzbuzuje. Nevidím tu situaci tak černě a šíleně, jako ostatní. A dokonce i kdyby zavřeli hranice na dva roky jak přemýšlí, tak no a co. Máme to tu krásný.
Všem šičkám a dobrovolníkům zdar!
P.S. už jste viděli video od kluků z X-Challenge?
